x.

3. october 2012 at 8:17 | Van |  Sliz
Jsem naučená odpovídat na otázky typu "Co se děje?" jedinou frází.. Nic. Co by se dělo, vždyť se nikdy nic neděje. Stejně tak neumím odpovědět táže-li se někdo jak se mám.
Ono nic jsem se naučila říkat i sobě.
Chci pochopit co se děje v mý hlavě.
Mám vůbec hlavu?

Zdá se mi to, nebo se dostávám čím dál tím hlouběji do stavů, jež jsem zažívala kdysi dávno předávno? Možná jsem tak hluboko tenkrát ani nebyla. Tenkrát jsem se nemusela tolik snažit, držet všechen ten hnus v sobě. Teď, byť bych moc chtěla, křičet nemůžu. Nemůžu spoustu dalších věcí.

Chci usnout a probudit se, až nadejde čas mého setkání s Temným pánem.
Vím že to bude znít příšerně sentimentálně, ale nebýt ho, asi by mi už bylo opravdu všechno jedno. Byť mě stále paralizuje ten strach, že ho přestávám bavit, doufám že se tomu tak nestane.
Vždyť co by ho mělo bavit na obyčejný holce, kterou měcíce nevidí ani neslyší a když už se konečně poštěstí, setkají-li se v modrobílém světě hnusu, ona není schopna odpovědět na obyčejnou otázku, jak se má, protože má strach že tím, že řekne pravdu jak se má, bude za ufňukanou blbku. Nechci být ufňukaná blbka.
Jak mám přetat fňukat nad tím vším, když už je to měsíc.. když mi tak moc chybí a tak moc se bojím..jak, sakra?

Čas je nyní můj oficiální nepřítel.
 


Poll

complexes have?

Ano 53.6% (775)
Ne 46.4% (670)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.