Ber mě jako tvůj měsíc,co hoří.

21. october 2012 at 14:16 | Van |  Sliz
Přijela jsem tam. Do Prdelákovic. Vlakem. Sama. Sama jsem taky šla pěšky do městečka. Sama až na opilce potácejícího se pár metřů přede mnou. Už jsem se zmiňovala, že nemám ráda opilý pány? Nemám.
Tma. Mám ráda tmu.
Prošla jsem Prdelákovice. Prošla jsem les.
Sama.
Městečko. Nikde nikdo. Světlo v saloonu. Šerifárna. Dvě červená světýlka na představku kasína. Kdo by tady asi tak mohl kouřit?
"Nó my tady tak kouříme. Chtěl jsem ti jít naproti, ale my kouříme."
"Ty máš holý nohy? Cháhaha! Ona nemá boty, ona má sukni!"
"Beztak je to lesní žínka, tancovala támhle na louce."
Netancovala jsem. A krom těch pár vět to bylo asi jakobych tam ani neseděla.
Bárbr.
Povídali jsme si. Povídal. Poslochala jsem. Ráda ho poslouchám.
Po době delší, než bylo třeba, jsem byla já ten kdo se konečně k něčemu rozhoupal. Sedla jsem si k němu. Po dalším nekonečně dlouhym čase mi dal pusu.
Včera odjel. Brzo.
Konečně jsem ho po těch nekonečnejch tejdnech měla. Byl se mnou. Byla jsem s ním.
Je tak krásný bejt s nim.
Je to taky krátký.
Vidina temnoty.. Podzimní prázdniny.
"Možná bych mohl přijet," řekl mi.
Teď vím, že přijet nemůže. Může se to snažit zařídit, ale já vím, že nebude moct. Nemá cenu doufat, jenom bych pak byla zase zklamaná.

Chvíli se zdálo, že bude všechno zase aspoň na chvíli lepší. Temnější.
Žel, temnota nikde.

Jen nicota.
 


Poll

complexes have?

Ano 53.6% (775)
Ne 46.4% (670)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.