Jak jsem znovu zmizela.

19. november 2012 at 18:43 | Van |  Sliz
Doba si vyžadovala změnu, tak jsem se nenápadně vytratila.
Místo kde se poslední dobou objevují mé výkřiky je zde.
Pozn.: Je jen otázkou času, kdy se sem vrátím.
 

Špatně je v podstatě všechno.

24. october 2012 at 12:28 | Van |  Sliz
Inu, proč si taky nezafňukat? Dělám to tu přeci pořád a současné téma týdne mě k tomu přímo láká.

Když je špatně jedna věc, co nevidět se k ní připojí i další. Je to docela steampunk. Deprese, jakožto ozubené kolečko se začla točit už dávno a tak, jako do sebe zapadají ty zoubky, zapadají do sebe moje porblémy. Jedno kolečko roztáčí druhé a teď už je stroj špatností v plném chodu.


V základě to všechno vychází ze mě. Já jsem ta špatná. Kdysi dávno předávno, než jsem začla vládnout Žumpě, než jsem se vůbec stala sama sebou, nejak se stalo, že jsem přestávala mít chuť být. Ne žít, ne umřít.. Jen nebýt. Časem se k šeptání nicoty přidaly sny, sny který se zdály být jen jakým si úplňkovým prokletím, které dávno nemají moc co dělat s úplňkem.
S tím jsem uměla jakš takš přežívat. Sice bylo díky tomu spoustu věcí špatně a tehdy jsem se toho chtěla zbavit jak to šlo, ale teď si uvědomuju, že právě tohle je možná to, co mě drží před totálním zovcoidněním.
Nicméně přišel letošní červen a já to všechno hodila na vedlejší kolej. Byla jsem v podstatě celkem šťastná. Nejdřív se objevil nečekaný přítel a časem se z něj stalo něco ještě míň očekávaného. Byl to můj temný rytíř. Dalo by se říct, že mě na čas vysvobodil z věže. Na čas.
Věci začaly být znovu špatné, s koncem prázdnin. Najednou jsem byla sama. Octla jsem se zpátky ve věži, sovy létaly jen zřídka.. Má armáda růžových poníků byla díky skřítkům stále slabší. Začla škola a s ní spojené problémy. Odloučení. Hnusný brutální odloučení. Pak už bylo všechno jenom špatně. Nicota zašínala znovu šeptat a tentokrát tu nebyl Temný pán aby ji utišil. Věděle jsem, že někde daleko stále je, ale.. čím dál tím víc se zdálo jako by nebyl.
A tak už mám zase dva měsíce, vyjma několika málo dní, hnusnej nicotnej pocit prázdna. Pocit, že je všechno špatně. A když mě nechal, vím že to jen tak nepřejde.

Definovat znamená omezit. Snažím se to omezit a proto jsem tomu začla říkat jménem. Jménem deprese. Protože většina příznaků souhlasí, tak proč si to konečně nepřiznat.
Problémem je, že se na to přišlo doma, svoboda je ten tam a pravděpodobně budu muset začít navštěvovat psychologa. Další věc na kterou se přišlo je fakt, že jsem víceméně satanista. A v naší domácnosti je hodně hluboko zažitá doměnka, že satanismus je zlo.
Asi jsem udělala něco špatně.

Dej si Bueno, bude to jako dřív.

24. october 2012 at 10:53 | Van |  Sliz
Nebude. Vím, že nikoho takového už nepotkám. Nechtěla jsem aby to bylo napořád, jen jsem chtěla aby to trvalo dýl. Pravdou je, že to opavdu víceméně skončilo s prázdninama. Žel ve mě nic neskončilo. Pořád to cítím stejně, jen teď vím že už je ten cit zbytečný, protože je už asi jen z mé strany.

Chtěla jsem napsat víc, ale..
Stačí debilní zelenej čtvereček u jeho fotky a ztrácim chuť k čemukoliv.
 


Přítomnost.

23. october 2012 at 8:38 | Van |  Sliz
Všechno se posralo.
Spadla jsem do větších sraček než kdy dřív. Snažim se to všechno nějak uřídit, ale ztrácím chuť být.
Včera jsem si myslela, že už jsem to pochopila. Došlo mi to.
Přišel večer a znovu jsem se zhroutila.
Pán Temna. Byl mým vysvobozením. Ale jak sam napsal. Skončilo to s prázdninama.
Po prázdninách jsem zalčla zase pomalu padat.

Skončilo to..

Nechci tomu věřit.
Už zase nechci věřit nikomu.

Nevyhnutelné se stalo skutečností.

21. october 2012 at 16:58 | Van |  odpad
Nechal mě.

Where to go next